Blood Moon

Napřed, než si přečtete něco z toho, co jsem napsal, tak věřte, že něco jsem vytáhnul z historie Lineage 2 a předělal a něco jsem si přímo celé vymyslel.... to zjistíte samy.... doufám, že se vám alespoň něco bude líbit :-)

"Božský" drak Antharas

Nedaleko města Aden se usadila stvůra, která spálila již několik vesnic a sežrala nespočet dobytku. V samotném srdci království, na Adenském hradě, se pořádá velkolepé oslava vítězství lidí, nad armádou orků a poté i elfů.

Oblečený v majestátném rouchu, se císař Baium prochází kolem bohatého stolu a potřásá si se všemi rukou. " Vážně bych byl už dávno mrtvý, nebýt tvé statečnosti, Otigoe" pár kroků k dalšímu z oslavujících " skvěle jsi bojoval Garnete". Zatímco si Baium, nejčestnější z rytířů, potřásal rukou se všemi přítomnými, před hradem se usadil obrovský, plazu podobný tvor, který se pohyboval na čtyřech nohách a pomalu se přibližoval k hradu. " lorde Argothe, vás jsem již dlouhou dobu neviděl, ale věřím, že jse se v bitvě také ukázal" a s usměvem si podával ruce dál. Už dýchá na stěnu, hloupí lidé si myslí, že můžou nechat hrad bez hlídání, už jen stačí zkusit pevnost hradních stěn. "Manorigu, ty jsi prokázal velkou... co to bylo?". lord Argoth se zvedl a pomalu došel k oknu do velkého sálu, aby se podíval, co to venku vříská " to je vítr Baiume, nesmíme být takhle vystrašení", usmál se a kráčel zpět ke svému křeslu. Ubohý člověk, pozná sílu draka, kterého v noci tak hloupě přehlédl.

Z velkého okna se vyřítila obrovská hlava a vyšlehla šílený plamen do místnosti. Manorig, spálený na uhel, se zřítil na Baiuma.

" k sakru, převraťte ten stůl, dělejte" zařval Baium a odhodil Manoriga dál od sebe. Lord Argoth vytáhl z toulce šíp a se svým dlouhým lukem vystřelil po drakovi. Otigoe, zběhlý v magii ohně mrštil ohnivou koulí a Garnet se vrhl drakovi na krk. Zatímco se Garnet pral s tělem celého draka, využil Baium příležitosti a začal z plna hrdla řvát " postavily jsme se před armádu orků i elfů, porazili jsme i ty největší čaroděje téhle země, bojujme tedy znovu a zapišme se do historie, zabitím draka Antharase, který se odvážil vejít k nám do hradu !" a s tímto proslovem vytáhl svůj meč a vrhl se drakovi na hlavu.

Lorda Baiuma učily klidu, od malička byl vychováván jako rytíř a naučil se perfektně soustředit a nerozhodí ho téměř nic, svými proslovy, v nejméně vhodném okamžiku dokázal vždy velmi zvednout morálku celého vojka, nejvíce však svým věrným přátelům.

Drak měl během chvilky deset šípů kolem spánku a naprosto spálený krk, který čelil nárazům Garnetova ostří. Lord Baium se vrhl na draka také a začal ho zuřivě sekat do čelisti.

Bohům se nelíbilo zacházení rytířů s jejich mazlíčkem a tak ho okamžitě přenesli do jeskyně. Lordovi Garnetovi zmizel drak pod nohama a zabil se pádem.

Baium přísahal, že drak zaplatí za jeho padlé přátele a sám vedl desítky výprav na jeho nalezení. Jednoho dne našel obrovskou jeskyni, kde sídlilo mnoho démonů a jiných bytostí a Baium z ní cítil Antharasův dech už u vchodu. Nechal jí zapsat na mapu a nazvat jí jeskyně Antharase. Jednoho dne, se celý průvod prosekal přes  obrovské démony, světelné bludičky a příšery podobné trolům, až ke světlu, které pohltilo celou družinu a ta se ocitla v brlohu samotného draka. Baium to místo tedy nechal pojmenovat Antarasův brloh a nechal ho zakreslit na mapě hned vedle Antarasovy jeskyně, jelikož nevěděl, kam je světlo přeneslo. Tehdy se družina vrhla na draka podruhé a výprava skončila fiaskem. Drak rozsekal většinu válečníků a samotného Baiuma málem zabil, když dupl a z brlohu na lorda spadl obrovský kámen. Otigoe tehdy vycítil nebezpečí a přenesl skupinku několika přeživších na hrad Aden. Od té doby se charakter lorda Baiuma zkřivil a začal být velmi krutý, zajímala ho totiž jediná věc a to jak zabít draka, který ho před všemi zesměšnil a zabil mu dva dlouholeté přátele.

Na tu dobu Otigoe vzpomíná velmi nerad. Lord Baium se zvedl z podlahy Adenského sálu i přes zlomenou ruku a nohu a z plna hrdla zařval " Chci věž, chci největší věž všech dob, chci moc, chci sílu, chci hlavu toho draka a moc bohů, chci si podmanit všechny království, která existují, nic už mě nesmí zastavit !". Otigoe došel k baiumovi a se smutkem v očích se podíval na Baiuma " Jak toho chceš dosáhnout? hm? stal se z tebe hlupák Baiume". " promluvím s bohy, promluvím s nimi o moci, promluvím s nimi o síle, musí mě poslechnout, budou muset poslechnout císaře, který se dostane až před brány jejich říše! ". Otigoe zakroutil hlavou " na tohle se dívat nebudu" a odjel.

Král Dionu

V nesčetných bojích o hrad Dion zemřelo již mnoho lidí a další se na smrt připravují. "Pane, máme zde několik desítek mágů a něco málo bojovníků".Vznešený válečník s pláštěm bledě modré barvy a stejně tak bledým obličejem se zadíval na svého o hlavu menšího rádce: " ať se mágové seskupí u levých hradeb a ať nikoho nenapadne pouštět se do hlavní brány, ta je až příliš dobře hlídána". " Rozkaz pane " a dlouholetý rádce lorda Gogha vyjel za válečníky. Gogh si ještě chvíly zakrýval oči před pálícím sluncem a pozoroval pomalu se probouzející hrad. Poslední válečník, který ještě nestál na svém místě, se s ustaraným výrazem hnal na levou stranu hradu, aby nepromeškal začátek útoku a v tom uslyšel křik Lorda, kterému zastínil obzor drak, který tryskem letěl na nic netušícího válečníka. Poslední varovný výkřik Gogha a poslední výkřik válečníka, zmítajícího se v drakově tlamě. Po úchvatném příletu Krále Dionu na drakovi se Lord Gogh ani nehnul a neda l znát sebemenší známky strachu." kdo je schopný ještě po mém výstupu utíkat, tak ať zmizí, má pevnost je nedobytná!" zachvástal se král. " ještěrka ještě nikdy nevyhrála válku, jdi se schovat pod trůn, dnes přišel den tvého sesazení !" pronesl Lord a pohrozil Králi dvěma meči, které byli zakrouceny po vzoru blesku a které se nelibě nazývaly Stormbringery. Král se usmál a zavelel vojskům na hradbách ke střelbě, pak se odebral zpátky do hradu, kde bude vyčkávat na Lorda. Začalo pršet, mágové metali obrovské ohnivé koule na hradby, jiní využívaly blesky kvůli dešti a kalužím, které je dovedou až k cíli, jiní zase povolávaly mocné bouře, hurikány a temnou magii, aby pobořily hradby hradu. Gogh se na dobývání díval zdálky, nemohl se zapojit do boje, protože neměl znalost v magii a svými meči by hradbám neublížil. Po ukrutném magickém útoku se hradby ani nehnuly a mágové začínali být nervózní. Před hradbami se seskupily tři nejváženější šlechtici Dionských planin a jak jeden, tak druhý sesílali obdivuhodné paprsky plné síly tomu třetímu. Když bylo dílo dokonáno, tak se třetí šlechtit zvedl ze země, oklepal se a zakouzlil hurikán na hradby, které se nejdříve velmi prohnuly a pak se propadly do sebe. Lord Gogh ani na chvíly nezaváhal a začal se prosekávat řadami nepřátel až k trůnímu sálu, kde již čekal král sedící na trůnu. Jeden z válečníků se podíval za sebe, na Dionskou krajinu, kterou lemovali orkské oddíly od západu po východ. Gogh se ve svém útoku umírnil a otočil hlavu, aby zjistil co se děje v řadách jeho válečníků. Jenže jeho slavná armáda byla pobita a lord se nezmohl na jediné slovo, ani na nicotné pohnutí rukou. Kolem Lorda proběhl potetovaný orkský náčelník, který za běhu křičel lámanou lidskou řečí " děkujeme vám za ty hradby, ani my bysme je nedokázali tak skvěle zbořit " a s těmito slovy se do Lordovy hrudě zasekla náčelníkova sekera. Stále hustě pršelo a slané kapky dopadali Goghovi do rány od sekery, kterou pomalu umívaly od krve, Lordovi se zastesklo po domovině, kterou již nikdy neuvidí a po dceři a ženě, které na něho doma čekají. Gogh si ještě před smrtí obě vybavil a s posledním výdechem pronesl " odpusťte mi" a skonal. Od té doby na trůnu sedí orkové a čekají, až příjdou další neposedné duše a přidají se k ostatním, kteří zde zmařili svůj život.

Orkové zbrojí

"Generále, orkové na nás neustále útočí, takový nápor už dlouho nevydržíme"."Však já vím, lorde trpaslíků, nemáme čas na nějaké dlouhé diplomatické řeči, či prosby, přejdeme k věci......... potřebujeme abyste nám pomohli proti invazi orků, kteří se snaží ovládnout celý kontinent"."A co čekáte, že vám pomůžeme?, jste naivní rasa, možná mocná, avšak naivní"." Generále, opravdu potřebujeme pomoc !". " k čertu s tím, takže vy nám tedy nepomůžete?, radši se budete do konce života schovávat v těhlech dírách a snažit se samy sebe přesvědčit že svět neexistuje?!"." přesně tak, nejsme hloupí mistře elfe a s prominutím, nás se ta válka netýká.... už kdysi jste pronesl že díry v podzemí jsou leda tak pro krysy"." k čertu s tím, k čertu s trpaslíky... Torgone, jedeme za Arteianama, ti nám již kdysi děkovali za naši pomoc, teď nám ji tedy oplatí". Zarputilý kapitán městských stráží otočil koně a vyjel na výpravu za rasou Arteinam, za jeho koněm cválal kůň královského posla a kdesi v dály se trpasličí král smál na celé kolo: "Prý zavázaní Artemiané, naivní elfové".

Imperátor 

Baium, stojící v nejvyšším patře své věže, se podíval nahoru, nad sebe."Dejte mi nesmrtelnost, chci moc, větší moc, větší sílu" !!!! Z nebe se jen jako ozvěna neslo: "máš ji mít, troufalý hlupáku". Baium, císař Adenský poprvé pocítil ledový chlad, který se mu nesl od krku až po paty.Obloha potemněla a obrovskou rychlostí se na vrchol věže snesl oplátovaný anděl. Baium ani nestačil pořádně zareágovat, když mu mocný, andělský meč projel břichem. Ještě chvíli si ozvěna hrála se slovem "hlupáku" a Baium, císař Adenský, mocný Imperátor říše padl........ ne tak docela :-).