Prolog (Není vyloučena podobnost věcí se hrou Vampire the masquerade Bloodlines a ostatními).
Tma, nekonečný prostor. Všude se vznášejí věci a s nimi se vznáší i postava v kápi. V ruce má prastarou, snad tisícistrannou knihu. " Hokes, Kyra, Shadow" ruka, bílá jako sníh se dotkla knihy a pomalu otáčela na další stranu " ano, Volun, toho také" znovu se bílá ruka dotkla posvátné knihy a začala rychle otáčet strany, až se dostala k předposlední " Samantha, ta bytost se mi hodí, ano, perfektně doplní naší skupinu" a s posledním slovem knihu zavřel. Tato bledá bytost měla mnoho jmen, ale ani jedno jí nedokázalo charakterizovat. Nejvýstižnější je jméno Neznámý.
Neznámý přemýšlel, formovalo se kolem něho celé město. Nejprve mu těsně nad hlavou prolétla dlažební kostka, poté okno a kočár tažený koňmi. Zaměřil se na náměstí, kde stála malá skupina bytostí " tak tedy začněmě ".
Příběh 1.
Na zanedbaném náměstí, lemovaném trhovskými stánky se hádalo pár postav. První oblečená víceméně v hnědých hadrech a druhá v šlechtickém oděvu." Co takhle věnovat chudým pár zlaťáků Salare? ". Salar se zasmál a pohladil si svou bradku " chudým? já nemůžu za to, že jsi přišel o dům a o majetek Hegare, sám jsi si to způsobil, když jsi pomlouval krále ". Hegar se urazil a ihned začal na celý trh řvát " krále říkáš? krále? stvůra je to !, vykořisťuje lidi jen kvůli své hamižnosti ! ". Šlechtic zrudl zlostí a sáhl ´po meči " Hegare! chodíš na tenkém ledu !. Žebrák se napřímil a plivl šlechticovi do tváře se slovy " Táhni k čertu ! " a začal utíkat. Rozzuřený k nepříčetnosti se Salar vrhl na okamžité pronásledování jeho nové kořisti, ale žebrák dobře znal zákoutí města a tak běhal ve stínu, kde ho Salar hledal jen těžko.Po dlouhé procházce přes schody, promenády a balkóny domů se Hegar ocitl v uličce, kde nikdo nebyl a kterou neznal. Salar doběhl slabšího žebráka a začal se z plna hrdla smát " ale ale, máme tady myšku v pasti ! no tak kolik za tebe dá král? jeden zlatej? nooo, zlatej asi ne " . Kdesi nad nimi se mihl černý stín a postupoval zvolna dolů po domech. Hegar zalapal po dechu, klekl si na zem a začal odříkávát modlitbu. " modlení tě nezachrání.... žebráku !". Stín se rychle přibližoval. Salar pozvedl svůj meč a sekl po žebrákovi. Netrefil a právě se naštvaně snažil vyrvat meč z dřevěného sloupu, kam ho tak hloupě zasekl. Hegar se stále modlil, zatímco se Salarovi podařilo znovu vzít meč do ruky. Za Salarem něco spadlo z výšky asi čtyř metrů a on se po tom něčem ohnal.
Vkusně vypadající žena se skrčila a jen taktak se meči vyhnula a chytila Salara za rameno, obtočila se kolem něj a její zuby mu zajeli hluboko do krku. Hegar zvedl malý křížek na svém krku a namířil jej na ženu.Upírka naprosto suverénně odhodila Salara do rohu ulice a sáhla na kříž, který si letmo prohlédla a pronesla " jsem Kyra, ty Finigan a myslím si že jsem ti právě zachránila život že? mimochodem, kříže, kůli a další věci jsou dost nešťastné zbraně proti upírům a koho by taky člověk nezabil kolíkem vraženým do srdce ?". Žebrák se za neustálého modlení zvedl na nohy a pelášil pryč. Kyra došla ladnými kroky až k Salarovi, aby zjistila jestli žije. Upírka mu sáhla na krk a zjistila že zmizel tep, srdce tedy nebije a smrtelník umřel, zadívala se do nebe " k sakru, musím zmizet a zmizet někam hodně daleko !".
()-------------()
V bohatě zdobeném zámku seděl hrabě Drácula a prohraboval se ve spisech upírů, kteří patří do jeho klanu i jeho revíru. Našel tam Kyru a rukou si zajel do bílých vlasů " ách, Kyra, ta nerozvážná upírka porušila zákon, škoda jí, byla překrásná". Hrabě se podíval na sluhu a kývnul, aby se pobavilo pár upíru a chytily tu hloupou holku "a nebo ne ! sám se za ní podívám" . Sluha se nechápavě podíval na svého pána " Hrabě? Jsme Camarilla, nevyšší z nevyšších klanů a Kyra porušila Maskaradu?!! " Bohůžel ano a proto jí musíme chytit a to rychle.... jen si představ kdyby se to dozvěděli ostatní, že dítě zrovna od našeho rodu ji porušila !!" V rukou Hraběte Dráculy se objevila krvavá koule " kdo by dokázal Kiru chytit lépe než já že? " a hodil jí na zem, kde se rozprskla o podlahu a znovu se pomalu skládala do perfektní kopie Dráculova těla " Vyšli ven co nejvíce upírů, ať zabaví klidně celé město, hlavně ať nevidí, že honím Kiru !!! " a kopie Hraběte Dráculy vyskočila z okna hradu.
()-------------()
Začalo pršet a Kyra se proplétala mezi kapkami deště jako kočka a hledala místo, kde jí její klan nenajde. Kyra nikdy nebyla moc výřečná, spíš nechala mluvit ostatní a lehce reagovala na věty, které ten či onen člověk či upír pronášel, takže byla víceméně mezi všemi vítána, jenže teď je jí to k ničemu.
()-------------()
V něčem, co by se dalo nazvat snad jen stodola se jednoho dne usadil mírně šílený gnóm,vynálezce - Hokes"tohleto sem, tohleto támhle !" šílený smích " tady je ten mechanický samostříl, hahá". Z rohu stodoly se ozval tajemný hlas "Jsi šílený Hokesi, už ti to někdo řekl?". Hokes se chopil kuše a začal řvát " ha ! co jsi? upír? vlkodlak? či něco stvořeného z ektoplasmy? nebo něco z kamene? gargoyla, chrlič?.......". " Zastav s těmi řečmi starý trpaslíku. " nejsem trpaslík ty nevzdělanče, trpaslíci jsou horší a nemají smysl pro humor, já jsem gnóm". Hokes sáhnul po kuši a namířil ji do rohu " vyjdi odtamtud ty příšero, nebo ti rozstřílím zadek, ať už ho máš třeba na hlavě" !!!." Poslouchej Hokesi, jsem tu už delší dobu a fascinuje mě tvůj zápal pro vědu". "jó, dík za poklonu a teď padej z mé laboratoře.... nebo prostě ze stodoly !!"." Poslouchej, jmenuji se Shadow a rád bych ti pomáhal ve výzkumech". " víš kolik je tu věcí, které explodují jen pouhou myšlenkou na ně? víš kolik je tu chemikálií? víš kolik je tu ektoplasmy a různých roztoků, které nepocházejí ani z krajů kilometry daleko?!!". " Přeháníš tr...gnóme". " možná přeháním, ale nenechám bytost, kterou vůbec neznám a ani nevim jak vypadá, aby mi pomohla ve výzkumech!". Shadow vyšel ze stínu, oblečený v černém, koženém oděvu a s kápí stejné barvy přehozenou přes hlavu. " Hm, těší mě, že máš lidskou postavu, alespoň tě můžu zastřelit a vím kam mířit". " tak si trhni nohou " a přešel znovu do rohu. " támhle jsou dveře !!!" zasupěl malý gnóm. " vždyť já vim k sakru !" pokřikl Shadow a otevřel dveře. Gnóm se jen stačil schovat za jednu z beden, když Shadowowo tělo proletělo kolem jeho drahocenných vynálezů a narazilo do zdi. " haha, smrtelníci, okamžitě mi ukažte kam jste ji schovali!!". Jak Shadow, tak gnóm poznali, že se jedná o velmi vysoce postaveného upíra, podle zubů, tedy spíš tesáků a oděvu, který zářil zvláštními symboly, zřejmě jeho klanu." Aranah samana" vyřkl v naprostém klidu Drácula. " Aranah hrabě" promluvila krásná žena, která seskočila z trámu stodoly dolů "hledal jsi mě?".Drácula se za necelou vteřinu proměnil do netopýra a doletěl až ke Kiře, kde se v oblacích zeleného kouře znovu vrátil do své původní podoby. Kira se usmála " No tak, nech mě hádat... že bych porušila Maskaradu a ty sám jsi mě šel hledat?". Dracula natáhl ruku " Dítě, podej mi tu kuši, máš mě za hlupáka?"." Dítě?! Dráculo já nejsem tvé dítě!!! " a s těmi slovy vystřelila z kuše několik dobře mířených šipek směrem k Dráculovi. Gnóm se zvedl ze země a tryskem pádil ven ze stodoly " hlupáci, idioti !!! pitomci ! Teďka to bo-bu-by ". Šipka trefila Dráculu do srdce a druhá hned vedle. " Mé dítě? myslíš si, že tohle mě zastaví?! ". Gnóm se podíval na šipku a oddychl si " uff, ještě, že se ta kapalina zasekla ! ". Drácula se podíval na šíp " kapalina? ". Šíp byl vlastně skleněný hrot a za ním zelená a modrá kapalina, které obě velmi výhružně bublali. " Chcípni !!! " zařvala Kira a vrazila Dráculovi další šipku mezi oči. Drácula spadl na záda a zelená tekutina si začala hledat cestičku k modré. " Vypadněte !!! hlupáci !!! zmizte !! všechno tady ! " Shadow srazil gnóma na zadek a Kira už ležela vedle nich na trávě. Drácula začal na zemi odříkávat zaklínadlo a napřáhl ruce na trojici venku..... zelená se dotkla modré. Gnóm brečel " Moje práce ! Vy pitomci... to snad neni možný !!!! " jeho nadávky téměř neměli efekt, protože se před nimi dělo něco mnohem lepšího. Přímo před skupinou stála cedule s nápisem " Proslulá alchymistická laboratoř " a za ní... nic, až na Dráculu, který se jakoby z kapek krve znovu skládal do své podoby.
()-------------()
Bledá je postava, nad knihou stojí
Čeká tě poprava, však rány se zhojí
Volun byl zpocený a škubal sebou jako ryba na souši. " Volune, vzbuď se ". Volun otevřel oči. " Ereklnas lontara Volune, jak si se vyspal? ". Před ním stála jeho Rhea - žena Matriarcha. " Matriarcho, zdál se mi sen, byla v něm postava zahalená v kápi a pronášela jakési proroctví" Matria se podívalana svého muže a pak na zem " Na tyhle věci nevěřím Volune". " Mám zvláštní předtuchu, má Rheo, že již brzy nadejde můj čas". " Volune " pronesla Matria " jsem Matriarcha, paní našeho rodu a jediná duchovní osoba v této vesnici a věř, že nejsi v ohrožení, o ničem takovém nevím". " Má Rheo, možná existuje i jiná magie než duchovní !". " Nerouhej Volune !! ". Volun se musel jít uklidnit ve, často se oháněl slovy, kterým ostatní nerozuměli a často ho lidé popichovali jen kvůli slovům, které chtěli slyšet, někteří to považovali za starou řeč a někteří se jen smáli. Velké výpravy ze země do země, kočovný život jeho rodu ho poznamenal. K jeho flegmatické a z části klidné povaze se přidala i výbušná nálada a způsobovala náhlé návaly vzteku. Mnoho lidí je považovali za barbary a nechápali život jejich malé vesnice. Lidé z města se jim vyhýbali kvůli jejich rituálům. Volunova žena sbírala každou noc mrtvá těla zvířat a za světla pochodně nad nimi pronášela dávno zapomenutá, prastará slova. Marně se lidé, nazývaní barbaři, snažili vysvětlit těm z města, že Matriarcha jejich malé vesnice nedělá rituály pomocí nějaké černé magie, ale že se snaží duše zemřelých zvířat navést na právě narozeného člověka ve městě nebo podle hvězd na kohokoliv, který má být zrovna počat, aby narozené dítě/mládě, mělo duši a nenarodilo se mrtvé. Mnoho duší bloudilo po světě a hledalo její pomoc. V poslední době totiž zemřelo více lidí a zvířat než se narodilo a matriarcha cítila, že byla porušena křehká rovnováha světa života a smrti. Když Matria jednoho večera vyvolávala jelení duši a vkládala ji do těla právě narozeného dítěte, tak se dítě začalo chovat divně a dnes je z něho mladý a vzrostlý člověk z vesnice i jelen, v kterého se může promenit. I Matriana se dokázala přeměnit, ale bylo to tak dávno, kdy se pokoušela proměnit na krásnou bílou sovu. Lidé z jejich vesnice se dokázali normálně proměnit na zvířata jejichž duši měli a také dědily vlastnosti zvířat. Člověk s duší od mědvěda byl třeba velmi houževnatý, ale pomalý a né moc chytrý, zato od lišky to byl pravý opak.
()-------------()
Kyra, Hokes i Shadow utíkali před běsnícím Dráculou, který se znovu zhmotnil z kapek krve do své vlastní podoby a metal kolem sebe všemožná kouzla. Vedle Kiry proběhl kůň spojený z jednotlivých kapek krve, které se každou chvíli rozpadali na krvavý déšť a skládaly znovu do další podoby nějakého zvířete. Kira nevěděla co by jí Dráculovi výtvory měli udělat nebo jak by jí měli ublížit a tak jich nedbala a běhala jen kus od Dráculi, který své výtvory hnal před sebou. " Dráculo, co to máš za hloupé potvory?! " Kira se s jistou arogancí zastavila. " Být tebou Kiro, utíkal bych, dávám ti šanci na útěk, na život a to pod podmínkou, že se někam schováš a do své smrti o sobě nedáš vědět !! ". " Nebojím se tě Dráculo, už moc dlouho jsi dával znát svou slabomyslnost ! ".
